2. soutěžní text
„Říkám vám, že JÁ tedy nic platit nebudu,“ při slově ʼjáʻ se ryšavý muž udeřil do prsou, až to zadunělo. Byl to Yens, mohutný muž středních let žijící stranou od vsi, až téměř u břehu velké řeky Anduiny. Dnes se vydal do vesnice jen proto, že tudy bude projíždět králův rádce Gríma a vybírat každoroční daň.
Už od rána seděl Yens v krčmě a přesvědčoval sousedy, že královské daně jsou ta samá zlodějina, jako nájezdy banditů z Hnědých zemí na druhém břehu řeky.
„Co jste kdy od krále dostali?“ ptal se jednoho po druhém Yens. „On si spokojeně sedí ve své Zlaté síni, počítá VAŠE peníze, a víc ho nezajímá. O hranice se vůbec nestará, a za to, že se tu čas od času ukáže jízdní hlídka, můžete děkovat jenom těm odvážným mužům v sedlech – nikomu jinému!“
Jeho slova ale padala na neúrodnou půdu. Vesničané byli jen prostí rolníci, kteří by se neodvážili ani pomyslet na nějaké vzepření se panovníkovi. Žádný z nich nesnesl Yensův upřený pohled déle než několik vteřin. Pak rychle sklopili svůj zrak k pohárům piva, které žmoulali
v dlaních.
Yens si povzdechl, odkašlal, a chystal se vynést svůj největší trumf – loňské zmizení dvou dívek, které nikdo ani nepřijel prošetřit, když v tom se rozlétly dveře krčmy a dovnitř vpochodovala skupina těžce ozbrojených královských gardistů. Uprostřed nich kráčel vyzáblý shrbený muž
s nezdravě bledou pletí a vodovýma očima – samotný Gríma.
Všichni vesničané ihned poklekli, pouze Yens zůstal nebojácně stát. Gríma odstrčil svou tělesnou stráž a přistoupil k venkovanovi, který se nad ním tyčil jako hřebec nad štěnětem.
„Nevíš, co se sluší v přítomnosti králova rádce?“ skřehotavě se zeptal Gríma. „Doufám, že alespoň daně za letošní rok máš připravené.“
Yens mu beze slova hodil k nohám odřený váček.
Gríma přešel tu urážku a lačně měšec zdvihl, jeho chtivý pohled ale rychle vystřídala nejistota. Když váček otevřel, obrátil naruby a zjistil, že je skutečně prázdný, změnily se pochyby ve vztek. Jeho tvář dostala nachovou barvu a třesoucími se rty vyštěkl příkaz:
„Stráže, naučte toho burana, co to znamená tropit si šprými z králových nařízení a jeho rádce!“
Na ta slova se Yense chopilo osm silných paží a čtyři ozbrojenci vyvlekli zmítajícího se muže před krčmu. Po celou dobu, co vystrašení vesničané plnili svou povinnost a odevzdávali peníze i suroviny do připravené truhly a pytlů, se zvenku ozývaly tlumené zvuky bití. Když Gríma pečlivě (a podezřele pomalu) zapsal všechno vybrané zboží, sroloval pergamen a zastrčil jej do jedné z mnoha kapes černého kožešinového pláště. Vstal, pokynul svému doprovodu, otočil se a beze slova vyšel na denní světlo. Tam kývl na zbrojnoše, že mohou přestat tlouci bezvládného Yense, posměšně si odfrkl a gestem si nechal přivést koně. Hbitě se vyšvihl do sedla a odcválal
z vesnice, následován ozbrojenci a karavanou zvířat obtěžkaných pytli s obilím a uzeným masem.
Yens se ztěžka posadil, odehnal těch pár mužů, kteří mu chtěli pomoci, setřel z napuchlého roztrženého rtu krev a upřeně hleděl za vzdalujícími se jezdci. Namáhavě se postavil a odkulhal pryč z vesnice. Ti, kdo stáli nejblíž přitom zaslechli jeho temné mumlání: „Za tohle mi zaplatíš, ty červe!“
Od návštěvy výběrčích už uplynulo pět dní, a během té doby nikdo z vesnice Yense neviděl. Pokud někdo náhodou zabloudil až k jeho chatrči, i tam byly patrné stopy delší nepřítomnosti majitele. Proto když šestý den do vsi dorazila zpráva o krvavém útoku na karavanu rádce Grímy, začala se mezi ustrašenými rolníky bleskově šířit zvěst, že to Yens splnil svou výhružku. Její síla rostla každou hodinou, a brzy se k ní začaly přidávat i hlasy, že král jistě za stopu vedoucí
k odhalení útočníka vyplatí tučnou odměnu.
Na druhý den k večeru se všichni obyvatelé shromáždili v krčmě, a požadovali po starostovi, aby neprodleně vyslal posla na královský dvůr v Edorasu. Starosta, muž moudrý a rozvážný, dlouho odolával a hájil Yense, nakonec ale, tváří v tvář chamtivosti a krvežíznivosti vesničanů, ustoupil. Pokud by tak neučinil, mohl se rozloučit nejen se svou funkcí, ale dost možná i životem.
Jako posla vybral mladého Okylla, a právě se mu chystal předat několik posledních rad, kterými místy projet co nejrychleji a kterým se docela vyhnout, když tu někdo rozrazil dveře...
Byl to Yens, jeho mohutná postava se rýsovala na pozadí rudého nebe, a v pravé ruce něco svíral. Za hrobového ticha vstoupil do krčmy, obhlédl všechny shromážděné, a pak hodil zašpiněný pytel, který držel, na dubový stůl před starostu. Ten třesoucíma se rukama vak rozmotal a odhalil předmět, který byl uvnitř.
V ten okamžik místnost zaplnil odporný puch, ženy začaly pištět, obličeje mužů zbělely, a někdo začal zvracet. Na stole ležela zašpiněná uříznutá hlava orka, na popelavé tvaři i ve smrti zůstával odporný škleb.
„Temná moc Mordoru dorazila k našim hranicím,“ promluvil Yens. „Spas se, kdo můžeš!“
Komentáře
Přehled komentářů
Hodnocení.
(Jíra, 25. 11. 2009 22:54)Móóóóc dobrý. Taky bych chtěl tohle umět. Už Tě poptaly z Workshopu?:-)
hodnocení
(Vauren, 25. 11. 2009 8:54)
Cákryš, i tohle se mi líbí, zatím asi nejvíc....
Čeština jemně trpí a sténá, ale co už :-)
sooooo!!!!!!
(Glóby, 24. 11. 2009 19:29)Fakt masakr, má to spád a nechybí ani akce.... není co dodat prostě dobrý!!!
madre dos díos...
(ZION, 19. 11. 2009 15:52)kdyby tu byl Edit Button... samozřejmě zmizelY
já vim, že už jsem s tim otravnej...
(ZION, 19. 11. 2009 8:20)ale to "prolínání řádků" je docela peklo... Nedalo by se s tím třeba něco udělat, kdybys změnil písmo (na Arial), nebo zvětšil rozteč mezi řádky... ZACH s tím takovej problém neměl :)
Hodnocení
(Wiedzmin, 19. 11. 2009 7:16)
Moc pěkné. Ať už příběh, tak i pointa!
Nějak není co vytknout... :D
Ta čeština - poptali.:-)
(Jíra, 25. 11. 2009 22:59)