4. soutěžní text
„Rychle,“ řekla postava v tmavém plášti, „musíme si pospíšit, než se mu něco stane.“
„Ano, pane,“ ozvalo se z hrdel několika desítek silných mužů.
Výprava vyrazila na cestu během několika chvil. Trvalo několik dní, než překročili bílé hory ze západu, odkud se vydali na sever.
„Pane,“ ozval se jeden z jezdců, kteří jeli v čele, „víme vůbec, kam jedeme?“
„Ano, únosci prý šli k Železnému pasu, jdeme také tam.“
„K Železnému pasu? Ale tam žije přece pan Saruman, který je přítelem rohanských.“
„Ano, tím býval, ale před nedávnem se ke mně doneslo, že do Minas Thirit přijel Mithrandil s novinou o Sarumanově zradě,“ odvětil na to vedoucí muž sedící v sedle obrovského válečného koně. „My jako spojenci Rohanu jedeme Grímovi na pomoc. Myslím, že ji brzo naše říše bude potřebovat také...“
Právě vyjížděli zpoza kopců, které zakončovaly Hory, a před nimi se rozkládaly ohromné zelené pláně Rohanu. Po stále zasněžených hoských úbočích je ta zeleň až pálila do očí. Ach, jak připomínala jejich domov. Nálada všech v družině se rázem zvedla.
Po těchto pláních se jelo o poznání lépe, a tak za pár dnů dojeli k Želízi a Rohanské bráně. Na sever se tyčily další hory, možná ještě mohutnější než ty, kterými ještě před pár dny projížděli. Tam se setkali s několika Rohanskými muži, jejichž vůdce, vida družinu, zvedl ruku řka:
„Kdo je? Přítel či nepřítel?!“
„Přítel!“ ozvalo se na druhé straně, „jsme vašimi spojenci a přijeli sme vám pomoci najít jednoho z vašich generálů.“
„Za to jsme vám vděčni,“ odpověděl Rohir, „ovšem dejte si pozor na skřety.“
„Cože? Skřety? Tak daleko od Mordoru?“
„Ne, na tyhle ne. Na skřety, které stvořil ten odporný čaroděj Saruman. Jsou větší a nebezpečnější, než ti z Mordoru. Říkají si Bojoví Uruk-Hai.“
„Hmm, nikdy jsem o takových neslyšel, ale děkuji, dáme si pozor.“
Poté co Rohirové odjeli, muži rozdělali tábor a v dobré náladě pili víno a opékali maso, které ulovili. Dokonce se večerem neslo několik písní. Tento večer náhle prořízlo vytí.
„Na koně!“ zavelel velitel.
Část mužů vyskočila na nohy a nasedla na oře, které před chvílí odstrojili. Nebyl čas zdržovat se nasazováním zbroje, i to, že je osedlali, zabralo hodně času. Vytí se přibližovalo a pak se na obzoru objevila silueta obřího vlka nesoucího malé pokřivené tělo.
Velitel rozdal povely a muži se sešikovali podle toho, co měli za zbraně. Několik v pevné zbroji se jich postavilo do pevného šiku a zvedlo píky. Za ně se postavili muži s meči velkými téměr jako oni sami. Byli to urostlí horalové v kiltech, ale byli zvyklí na různé věci. Další se rozplynuli ve tmě jako stíny, to byli hraničáři - muži stínů a náhlé smrti. A poslední z mužů, ti na koních, zvedli dřevce, zbraně, které nejen vypadaly jako smrtící.
Pak došlo k bitvě: čas utíkal najednou rychleji, ozývaly se skřeky skřetů, které záhy stíhal smrtelný chrapot. Lidé bojovali bez jediného zvuku - kromě cinkotu zbraní. Rázem bylo po boji, ukázalo se, že skřetů nebylo tolik - snad deset - a o jejich organizaci se dalo velice pochybovat. Najeli přímo do řady pík, které několik z nich zabily nebo poranily, ale hlavně zastavily. Pak jim do zad vpadli koně a ze stran muži s meči. Z této řeže se povedlo dostat pouze jednomu a ten ujel jen několik metrů, než padnul on i monstrum, na kterém jel, s šípem v hrdle.
„Zdvojnásobte stráže,“ řekl velitel, než sesedl ze svého běláka.
Zbytek noci už proběhl v klidu. Ráno se muži vzbudili, opláchli v nedalekém potoku, pak někteří ustrojili koně; jiní spálili těla nepřátel a dali se opět na cestu. Na východě uviděli stoupající dým a uvědomili si, že smečka, kterou večer potkali, byla asi částí mnohem větší skupiny, ale ta se ztratila a pak narazila na ně. Kdyby tak jen mohli dostihnout i zbytek těch lotrů a zjednat spravedlnost, bohužel je tu důležitější poslání, pomyslel si velitel.
Bylo krátce po poledni, když se zpoza kopce objevil jeden ze zvědů: „Pane, viděl jsem silně ozbrojenou jednotku skřetů, jen několik hodin cesty od nás.“ Během hodiny dorazil i zbytek zvědů a všichni hlásili podobné zprávy. Některé z nich ovšem nebyly tak zlé, mluvili totiž i o skupinách Rohirů a Gondořanů nebo dokonce elfů, i když u těch člověk neví, na které straně stojí - nejspíše jen na té svojí. Ovšem kde se tu vzali muži z jihu, to nikdo neví. Bylo jen otázkou času, kdy se s některou se skupin střetnou.
Velitel se rozmýšlel, co má dělat: zatím byli všichni zahaleni do dlouhých plášťů, měli by odhalit svou totožnost ostatním? Nakonec se rozhodl, že ano. Dal povel a mužstvo sundalo těžké pláště, odhalilo tak lesklé zbroje a modrobílé odění, odění, na kterém byla zobrazena labutí loď na moři.
Vlajka zavlála ve větru, paprsky slunce se zaleskly na bílé výšivce a hlásaly, že sám kníže z Dol Amrothu je přítomen hledání Rohanského rádce. „Snad je ještě naživu,“ pomyslel si kníže, „jinak by tato a gondorská výprava mohly ohrozit křehké spojenectví, jelikož by si král Theoden mohl pomyslet, že jsou zde kvůli zlatu.“ To ovšem prince nezajímalo, tomu šlo především o spravedlnost. A tak se s halasným jásotem výprava otočila k nejbližšímu nepříteli, aby se šance dobra zvýšily - vždyť kdo by mohl odolat síle paží a odvaze v srdci jeho mužů?
Komentáře
Přehled komentářů
Jop. Ne, že bych to četl jedním dechem, ale nakonec hezké povídání.
hodnocení
(Vauren, 25. 11. 2009 8:44)
A když nemusím být zlý češtinář, tak řeknu, že se mi to líbí :-)
Jo, chyby tam jsou, ale dnes je neřeším.
jo jo vlasáči
(Glóby, 24. 11. 2009 19:17)Výtvory minulé jsem nečetl myslím, že docela good story, ale trochu tý akce mi tam chybí - skřetů mohlo být třeba dvacet nebo i víc :-)
noc:)
(Ellias, 23. 11. 2009 17:45)No na obranu autora, tedy krome toho ze je to magor:D, musim ze to psal v sobotu kolem 22 hodiny a bohuzel si spletl Gamlinga s Grímou:D S nudou souhlasim bohuzel sem psal zas o armade kdyby to byl libovolny pribh tak by to bylo snad lepsi. Jednou se zkusim polepsit slibuji:)
Hodnocení
(Wiedzmin, 22. 11. 2009 16:27)Víceméně souhlas se Zionem. Ale ten Minas THirit... :D Přeci Minas Tirith. Nedávno se to řešilo na hofíku
hodnocení
(ZION, 22. 11. 2009 16:00)
Začnu od gramatiky, interpunkce atd. - od posledně jednoznačně zlepšení, které prospívá i čitelnosti... pár chybek ale přece prošlo.
Logicky - sem tam drobet problém (rytíři si nestihli navléct zbroj, ale pikenýři ji mají?... Gríma je rádce nebo generál?).
Celkově určitě slušné, ale víceméně "nuda"... ty psychické potíže hrdiny z posledně se mi líbily daloeko víc :)
názor
(Langly, 25. 11. 2009 20:29)