Lov
Haldir sotva stoletý elfský mladík byl pozván Celebornem do královské síně. Ani jeden z jeho přátel neodpovídal na jeho pohledy plné otázek. Proč ho jeho výsost zve?
Vstoupil do trůní síně v koruně tisíciletého dubu. Kolem stáli vysocí a statní strážci dvora v těžké zbroji s halapartnami v rukou. Výkvět elfských válečníků skutečně budil respekt.
Pomalu se uklonil, aby uctil pána a jeho choť, ale koutkem oka zahlédl skupinku lidí prosebně hledících k trůnu.
„Vítám Tě Haldire, povolal jsem Tě, abych Tobě a Tvým přátelům dal úkol.“ Haldir vzrušeně zvedl oči. „Přišli k nám s prosbou tito muži, jejich rodiny a vesnice napadá medvěd krvežíznivec.“ Haldirovi zaplesalo srdce radostí nad důvěrou jeho pána. „Zítra ráno vyrazíš s Rúmilem, Gwalaerem a Lorienem po jeho stopě.“ Konečně, pomyslel si Haldir a všiml si jak se nad jeho myšlenkou paní Galadriel usmála. „ Ať Tvé kroky v pořádku najdou cestu domů.“ Poté ho Celeborn propustil.
Haldir spěchal sdělit svým přátelům tu radostnou zprávu. Byl vybrán, aby je vedl. Dlouho nemohli vzrušením usnout, věci stihli zabalit během několika málo minut, luky, glaivy, nože a kopí. Trochu elfího chleba, pokrývky. Maso jistě nějaké v lese uloví. Každý z nich pomalu usíná s myšlenkou na slávu, jako každý jinoch…
Vstali za svítání, chvilku počkali než se ze smradlavých pokrývek vyhrabou jejich lidští průvodci. Potom konečně vyrazili na toto báječné dobrodružství…
Cesta ubíhala pomalu lidem zjevně ubývali síly. „Budeme muset zastavit, nestačí nám“, hlesl Rúmil a Haldir zklamaně přikývl. Oběd probíhal mlčky, jen lidé tu a tam něco pronesli mezi sebou. Potom vstal jejich vůdce a pomalu se došoural k elfům. „Zejtra kolem voběda dorazíme do našej vesnice,“ pronesl jako by čekal pochvalu za tuhle informaci. Tak to byste sebou měli pohnout, blesklo Haldirovi hlavou. Podobně „svižně“ proběhli i celým odpolednem, lidé jsou prostě jen lidé.
Rozdělali oheň a chlapci si rozdělili hlídky, věřit lidem by se nemuselo vyplatit. První Lorien, druhou Rúmil, třetí Gwalaer, čtvrtou Haldir. Gwalaer seděl u skomírajícího ohně a tiše hleděl do uhlíků. Jeho elfské smysly je chránily před nepříjemným překvapením. Někde pod keři se proháněly nějací hlodavci, slyšel šumění křídel netopýrů. Najednou něco upoutalo jeho pozornost. V dálce zařval medvěd, ale nebyl to řev bojovníka a zabijáka. Byl to řev bolesti a utrpení. Dobře si zapamatoval odkud k němu řev přišel. Ráno se za ním s ostatními pustí. Tohle musí být on…
Ráno poslali rolníky domů a vyrazili za hlasem. Zlehka jako by hladili větvičky keřů se proplétali hustým podrostem, který nijak nesnižoval rychlost jakou postupovali. Než Lorien, nejrychlejší z nich, odhrnul poslední větve skrývající pohled na mýtinu, věděli to všichni. Uprostřed mezi balvany sápal medvěd něco co mohlo být krávou. Všichni si tiše připravili luky a obstoupili celou mýtinu. Čekali až vystřelí Haldir…
Haldir hleděl na medvěda podél těla šípu. Medvěd je vyhublý a zesláblý. V jeho boku zeje díra plná hnisu, mrtvého masa a much. Proto napadá lidi a dobytek, snadná kořist, bleskla mu hlavou myšlenka. Nemá smysl protahovat jeho trápení.
Zadrnčela tětiva haldirova luku a v ten okamžik, jako by se zastavil celý svět. Šíp si líně plul vzduchem, nebylo pochyb o tom, že jeho hrot najde svůj cíl přímo v medvědově hrudi. Potom se vše událo v jednom úderu srdce. Medvěd jak by vytušil svůj konec, se postavil na zadní a hrozivě zařval na znamení vzdoru, poslední smrtelné křeči. Padl na zem. Nehýbe se. Haldir a jeho lovci se pomalu přibližují. Medvěd je skutečně mrtev.
Už nebude napadat rolníky a jejich dobytek. Elfí lovci zkoumají hnijící ránu v medvědově boku, vězí v ní lidský šíp. Lovci lidí se mají ještě hodně co učit, pomyslel si smutně Haldir.
Komentáře
Přehled komentářů
Vcelku pěkný, ale chybělo mi víc akce.Celou dobu nic,nic,nic jen omáčka.Pak má přijít největší napětí a konečná akce a ta tomu jaksi trochu utekla,ale jako nápad byl dobrý.
zajímavý nápad
(Smejky , 1. 12. 2009 19:15)